AML/CFT a kryptoměny v českém právu

15 min readAug 5, 2018

Cílem příspěvku je otevřít odbornou debatu a vyvrátit mylné přístupy k aplikaci AML zákona.

Jednou z právních oblastí, které se kryptoměny dotýkají, je úprava opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. AML/CFT regulace z anglického Anti-Money Laundering/Combating the Financing of Terrorism). V České republice tuto oblast upravuje zákon č. 253/2008 Sb. („AML zákon“).

Podnikatelé, kteří při své činnosti nakládají s kryptoměnami, obvykle řeší, zda jsou povinnou osobou podle AML zákona a mají tak odpovídající právní povinnosti (spočívající především v identifikaci a kontrole klientů).

Abychom otevřeli odbornou diskuzi nad výkladem povinné osoby a vyvrátili některé dle našeho názoru mylné přístupy k aplikaci AML zákona ve vztahu ke kryptoměnám[1], rozhodli jsme se zpracovat tento příspěvek.

Upozorňujeme, že se jedná o náš názor, který nemusí zastávat orgány veřejné správy. Dokonce lze předpokládat, že s některými níže uvedenými názory se Finanční analytický úřad („FAÚ“) jako dozorový orgán na úseku AML/CFT regulace neztotožní. FAÚ přísluší zejména dohlížet nad povinnými osobami a kontrolovat plnění jejich povinností. Nicméně je třeba si uvědomit, že FAÚ není osobou, které přísluší AML zákon autoritativně vykládat a v případě sporu o to, kdo je a není povinnou osobou dle AML zákona, by v konečné instanci rozhodoval až soud.

PRÁVNÍ ÚPRAVA AML ZÁKONA

AML zákon uvádí ve vztahu ke kryptoměnám několik základních definic.

Dle § 2 odst. 1 písm. l) AML zákona je povinnou osobou mimo jiné: „osoba, poskytující služby spojené s virtuální měnou“.

Virtuální měnou se dle stejného ustanovení pro účely AML zákona rozumí: “elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta”.

Dle ustanovení § 4 odst. 8 AML zákona je pak osobou poskytující služby s virtuální měnou: „osoba, která jako předmět své podnikatelské činnosti kupuje, prodává, uchovává, pro jiného spravuje nebo zprostředkovává nákup nebo prodej virtuální měny, případně poskytuje další služby spojené s virtuální měnou“.

Česká AML regulace kryptoměn byla přijata daleko dříve než právní úprava v rámci EU a je z pohledu ostatních států poměrně výjimečná.

Než přistoupíme k výkladu výše uvedených pojmů, řekněme si, proč vůbec AML zákon úpravu týkající se virtuálních měn obsahuje. Byť to nemusí být na první pohled zřejmé, zahrnutí osob poskytujících služby související s virtuálními měnami pod AML/CFT povinnosti není standardní a převážná část států (např. v EU) tyto osoby za povinné nepovažuje.

Do AML zákona se citovaná ustanovení dostala již v roce 2016 (s účinností od 1. 1. 2017), a to z důvodů údajných obav z anonymity kryptoměn a možnosti přerušení sledování finančních toků. Předmětná novela AML zákona byla zároveň přijata v době projednávání novely 4. AML směrnice (také známé pod názvem „5. AML směrnice“) a jedná se tak o patrnou snahu o „předběžnou“ transpozici evropské úpravy.

5. AML směrnice byla přitom uveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 6. 2018 a její transpozice musí být státy provedena až k lednu 2020. V době, kdy český zákonodárce „transponoval“ 5. AML směrnici tedy vůbec nebylo jisté, jestli a v jaké podobě bude 4. AML směrnice ve vztahu k virtuálním měnám novelizována. Možná i to je jedním z důvodů, proč je česká definice povinné osoby poměrně široká a vzbuzuje řadu pochybností a podivných výkladů.

DOSTUPNÉ INFORMACE K VÝKLADU

Co se týče definic a působnosti AML zákona ve vztahu k virtuálním měnám (které pravděpodobně mají zahrnovat i některé z kryptoměn), můžeme se při snaze o správný výklad opřít zejména o níže uvedené zdroje.

1) Důvodová zpráva novely AML zákona

Důvodová zpráva k zákonu č. 368/2016 Sb., který doplnil do AML zákona virtuální měny, uvádí následující:

„K bodu 10 (§ 2 odst. 1 písm. l)): Virtuální měna neboli kryptoměna, jako například Bitcoin, Litecoin, CzechCrownCoin[2] apod. není v České republice uznána jako oficiální měna, dle stanoviska České národní banky a s ohledem na platnou právní úpravu se nejedná o tuzemskou ani zahraniční měnu, z čehož vyplývá, že obchodování ani další transakce s virtuálními měnami nepodléhají zákonu o platebním styku. V souvislosti s virtuálními měnami začínají na českém trhu působit různí poskytovatelé služeb, jakými jsou například provozovatelé online obchodovacích portálů (provozování platební brány pro umožnění převodu virtuální měny od kupujícího k prodávajícímu při koupi zboží v e-shopu) a virtuálních „směnáren“ (webů umožňujících nákup a prodej virtuální měny), poskytovatelé správy účtů ve virtuální měně nebo vedení „elektronické peněženky“[3]. Pro obchodování s virtuální měnou nejsou aktuálně nastaveny žádné zvláštní požadavky, k podnikání tohoto typu postačí obecné živnostenské oprávnění k volné živnosti, např. „zprostředkování obchodu a služeb“. Virtuální měny přitom představují prvek, s jehož využitím lze přerušit stopu převáděných prostředků. Byť v důsledku zachování elektronické stopy mohou být takové platby dosledovatelné, s ohledem na anonymitu uživatelů a další podmínky těchto služeb je používání měny tohoto typu z hlediska opatření proti praní peněz a financování terorismu třeba považovat za velmi rizikové. Na tuto rizikovost poukázal i Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority), který doporučil, aby virtuální „směnárny“ byly podrobeny požadavkům ve vztahu k předpisům pro předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Doporučením EBA se nicméně evropský normotvůrce rozhodl neřídit a případná úprava je proto na národních autoritách. K ustanovení se dále vztahuje výklad pojmů v novém ustanovení § 4 odst. 8 a 9.“

2) Odborná literatura týkající se AML zákona

K dispozici existují dva komentáře k AML zákonu, které zmiňují předmětná ustanovení. V komentáři od C. H. Beck se uvádí:

„Virtuální měna (používá se např. i označení „kryptoměna“), jako například Bitcoin, Litecoin, CzechCrownCoin apod. není v ČR uznána jako oficiální měna, obchodování ani další transakce s virtuálními měnami nepodléhají zákonu o platebním styku ani zákonu o směnárenské činnosti. Aktivně však již řadu let působí různí poskytovatelé služeb, jakými jsou například provozovatelé on-line obchodních portálů (provozování platební brány pro umožnění převodu virtuální měny od kupujícího k prodávajícímu při koupi zboží v e-shopu) a virtuálních „směnáren“ (webů umožňujících nákup a prodej virtuální měny), poskytovatelé správy účtů ve virtuální měně nebo vedení „elektronické peněženky“ a relativně rozšířené jsou už i „bitcoinmaty“. K podnikání tohoto typu postačí obecné živnostenské oprávnění k volné živnosti. Virtuální měny přitom umožňují efektivně přerušit stopu převáděných prostředků. Byť v důsledku zachování elektronické stopy mohou být takové platby dosledovatelné, s ohledem na anonymitu uživatelů a další podmínky těchto služeb je používání měny tohoto typu z hlediska opatření proti praní peněz a financování terorismu třeba považovat za velmi rizikové. EU současně zvažuje zavedení obdobné úpravy v připravované novele IV. AML směrnice. K ustanovení se dále vztahuje výklad pojmů v novém ustanovení § 4 odst. 8 a 9.“[4]

Asi jste si všimli, že uvedená citace z komentáře C. H. Beck je pouze parafrázovaná důvodová zpráva (v některých pasážích se text dokonce shoduje). Komentář tak nad rámec důvodové zprávy nepřináší žádnou informaci k výkladu AML zákona (ani názor autora komentáře) a odkazování na něj tak nemá žádnou přidanou hodnotu.

Ve druhém komentáři z dílny Wolters Kluwer se pak uvádí zejména následující:

„IV. AML směrnice v aktuální podobě virtuální měny nijak neřeší. Vzhledem ke skutečnosti, že používání virtuálních měn s sebou přináší značná rizika, ať už z pohledu spotřebitele (neexistence právní ochrany při transakcích s virtuální měnou, vysoká volatilita z důvodu její ryze spekulativní hodnoty, pád online burz a směnáren, snadné odcizení virtuální měny z virtuálních peněženek apod.), nebo z pohledu společenského, bezpečnostního (snadná zneužitelnost k financování terorismu a k trestné činnosti obecně, možnost daňových úniků apod.), plánuje EU zahrnutí poskytovatelů „směnárenských služeb“ s virtuální měnou a poskytovatelů virtuálních peněženek mezi povinné osoby. Připravovaná revize IV. AML směrnice (návrh k datu 31. 3. 2017) přitom definuje virtuální měnu jako „digitální vyjádření hodnoty, která může být digitálně převedena, skladována nebo obchodována a je přijímána fyzickými a právnickými osobami jako prostředek směny, ale která nemá právní status, a která není peněžním prostředkem podle čl. 4 bod 25 směrnice EP a Rady (EU) 2015/2366 o platebních službách na vnitřním trhu, ani specifickým platebním prostředkem, který lze použít pouze omezeným způsobem, tak jak je definován v čl. 3 písm. k) a l) zmíněné směrnice“. …

„Stěžejním předpokladem pro naplnění zde uvedené definice je, aby taková osoba poskytovala služby uvedené v tomto ustanovení jako předmět své podnikatelské činnosti. Pro obchodování s virtuální měnou však aktuálně nejsou nastaveny žádné zvláštní požadavky, k tomuto typu podnikání tak postačí obecné živnostenské oprávnění k volné živnosti (ve smyslu § 25 živnostenského zákona). Dle důvodové zprávy k výše zmíněnému novelizačnímu zákonu takovými osobami mohou být například „provozovatelé online obchodovacích portálů (provozování platební brány pro umožnění převodu virtuální měny od kupujícího k prodávajícímu při koupi zboží v e-shopu) a virtuálních ‚směnáren‘ (webů umožňujících nákup a prodej virtuální měny), poskytovatelé správy účtů ve virtuální měně nebo vedení ‚elektronické peněženky‘.“[5]

I tento názor se drží důvodové zprávy, avšak zdůrazňuje splnění podmínky poskytování služeb jako předmětu své podnikatelské činnosti.

3) 5. AML směrnice, která je výsledkem několikaletého legislativního procesu

V rámci 5. AML směrnice jsou mezi povinné osoby zahrnuty mimo jiné i osoby poskytující služby související s virtuálními měnami. AML směrnice nicméně tyto osoby blíže specifikuje (omezuje jejich okruh), a to tak, že se jedná pouze o následující osoby:

· poskytovatele směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem;

· poskytovatele virtuálních peněženek, kterými se rozumí subjekty poskytující služby, jejichž cílem je ochraňovat jménem klientů soukromé šifrovací klíče za účelem držení, uchovávání a převodu virtuálních měn.

Všimněme si zejména jasného zúžení rozsahu a zároveň pro poskytovatele směnárenských služeb stanovení podmínky návaznosti na měny s nuceným oběhem, kterými se dle preambule 5. AML směrnice rozumí „mince a bankovky, které jsou označeny jako zákonné platidlo některé země, jakož i elektronické peníze některé země, jež jsou akceptovány jako prostředek směny ve vydávající zemi“.

VÝKLAD POVINNÉ OSOBY DLE AML ZÁKONA

Vzhledem k výše uvedenému považujeme za správný následující přístup.

Abychom došli k závěru, že daná osoba je povinnou dle § 2 odst. 1 písm. l) AML zákona, musí být mimo jiné splněny následující předpoklady:

a) Jedná se o služby předvídané AML zákonem.

AML zákon uvádí, že daná osoba kupuje, prodává, uchovává, pro jiného spravuje nebo zprostředkovává nákup nebo prodej virtuální měny, případně poskytuje další služby spojené s virtuální měnou.

Nešťastná je zejména kategorie „poskytuje další služby spojené s virtuální měnou“. Z textu totiž jednoznačně neplyne, co znamená „spojení s virtuální měnou“, čímž se jazykové znění definice stává v zásadě bezbřehé.

b) Služby musí být poskytovány jako předmět podnikatelské činnosti.

AML zákon vyžaduje, aby vymezené služby byly poskytovány „jako předmět své podnikatelské činnosti“.

c) Poskytované služby musí být spojeny s virtuální měnou.

Třetí z podmínek je, aby dané služby souvisely s virtuální měnou, jak je definována AML zákonem.

Ad a):

Pouze některá využití virtuálních měn v podnikání jsou relevantní z hlediska AML zákona.

Předmětná ustanovení nelze vykládat tak, že virtuální měny jsou toxické a dotkne-li se podnikatel při svém podnikání jakkoliv virtuální měny, automaticky se stává povinnou osobou dle AML zákona.[6]

Takový výklad by byl nepřijatelně extenzivní a v rozporu s čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Dle uvedených ustanovení může být veřejná moc uplatňována pouze na základě zákona. Tedy zejména povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a nelze připustit rozšiřující výklad, kterým se ukládá subjektu povinnost, jejíž nesplnění jde na jeho úkor.[7] Jinými slovy, pokud by bylo možné pod „služby spojené s virtuální měnou“ podřadit jakoukoliv službu jakkoli spojenou s virtuální měnou, byl by to natolik široký výklad, že by došlo k porušení principu omezení veřejné moci.

S ohledem na uvedené tedy zásadní otázkou a předmětem výkladu citovaných ustanovení je, které činnosti (z hlediska materiálního posouzení jejich povahy a rozsahu) pod „služby spojené s virtuální měnou“ spadají a které již nikoliv.

Při aplikaci AML zákona by přitom v pochybnostech o rozsahu povinných osob v souladu s uvedeným ústavním právem mělo být postupováno ve prospěch podnikatelů. V opačném případě by podnikatelé v důsledku neschopnosti zákonodárce jasně formulovat ukládané povinnosti byli v nepřípustné nejistotě. V zásadě by se stali rukojmími neurčitých povinností, které mohou mít navíc devastující dopad z hlediska reálné schopnosti podnikat v daném oboru.

Z AML zákona vyplývá, že záměrem nebylo odchýlit se od 5. AML směrnice.

Při výkladu rozsahu služeb dle AML zákona je nutné v prvé řadě přihlédnout ke znění 5. AML směrnice, a to zejména z následujících důvodů: (i) Novelizace AML směrnice i AML zákona jsou inspirovány stejnými doporučeními, a sice názory European Banking Authority[8]; (ii) Obě úpravy mají stejný účel (snaží se řešit stejný problém), a to deanonymizaci podstatných toků kryptoměn; a (iii) Oba legislativní procesy probíhaly současně a je tak zřejmá jejich návaznost (inspirace 5. AML směrnicí).

5. AML směrnice přitom uvádí jako povinné pouze ty subjekty, které poskytují služby směny kryptoměn za fiat měny (terminologií směrnice měny s nuceným oběhem) a služby vedení peněženek spravujících klientské prostředky (tzv. custodial wallets). Důvod je zřejmý, a sice skutečnost, že právě tyto osoby jsou hlavními uzly (tzv. gate keepers), přes které jsou transakce s virtuálními měnami realizovány. Ke splnění zamýšleného cíle stanoveného AML zákonem i 5. AML směrnicí je totiž takový postup zcela dostatečný a není nutné ukládat předmětné povinnosti dalším typům subjektů.

Návaznost na 5. AML směrnici a snaha AML zákona o regulaci podobných subjektů (tj. stanovení podobného rozsahu povinných osob) ostatně vyplývá i z jazykového znění, a sice výslovného výčtu směny, zprostředkování a uchování virtuálních měn a zúžení rozsahu povinných osob za pomocí textace „služeb jako předmětu podnikatelské činnosti“ (k tomuto blíže viz níže k písm. b)). Tento závěr pak potvrzuje (i) důvodová zpráva, která konkrétně uvádí pouze subjekty směnáren, platebních bran a poskytovatelů služeb vedení peněženek, (ii) doporučení EBA zaměřující se pouze na uvedené hlavní transakční uzly[9], (iii) dostupná odborná literatura (jakkoliv je omezená), a dokonce i (iv) připomínky v rámci legislativního procesu novely AML zákona, které rovněž pracují s konkrétními typy subjektů.[10]

Ad b)

Činnost týkající se virtuální měny by měla být podstatou poskytovaných služeb.

AML zákon zároveň pracuje s pojmem „služeb jako předmětu podnikatelské činnosti“. Dle našeho názoru tímto výrazem AML zákon zdůrazňuje, aby činnost týkající se virtuální měny byla z pohledu daného subjektu základem/jádrem/podstatou jeho podnikatelské činnosti. Jinými slovy, kolem činnosti s virtuálními měnami by měla být postavena daná služba, kterou subjekt poskytuje svým zákazníkům (např. směna virtuálních měn, která generuje příjmy odpovídající poplatkům za dílčí transakce).

Naopak pro splnění této podmínky by nemělo stačit, aby subjekt byl podnikatelem a v souvislosti se svým podnikáním jakýmkoliv způsobem nakládal s virtuálními měnami (např. pouze přijímá jako formu úhrady za své služby nebo zboží). Takový výklad by dle našeho názoru mimo porušení výše uvedených ústavních principů postrádal jakýkoliv smysl. AML zákon by mohl v daném ustanovení uvést pouze podmínku, že se musí jednat o podnikatele a nemusel by explicitně uvádět výraz „jako předmětu podnikatelské činnosti“. Ostatně z žádných dostupných dokumentů nevyplývá a těžko lze dovodit, že by účelem dané právní úpravy bylo kompletní monitorování veškerých transakcí s virtuálními měnami, a to prostřednictvím AML/CFT legislativy (což by bylo faktickým důsledkem extenzivního výkladu předmětného ustanovení).

Výše uvedený závěr výslovně potvrzuje i připomínkový list České národní banky k návrhu novely AML zákona, který k původní textaci § 2 odst. 1 písm. l) AML zákona „služby s virtuální měnou“ navrhoval výraz „služby spojené s virtuální měnou“ (tedy výraz, který byl nakonec zákonodárcem přijat), a to s následujícím odůvodněním: „Předložka „s“ se v tomto kontextu nespojuje s předmětem služby, ale s dodatečným prvkem, který se vztahuje k povaze samotné služby (služba s přidanou hodnotou, služba s rychlým dodáním).“[11]

Ad c):

Ne každý digitální token je virtuální měnou ve smyslu AML zákona.

Jak je uvedeno výše, platí, že poskytované služby musí být spojeny s virtuální měnou. Ne každý digitální token (kryptoměna) je přitom virtuální měnou, jak ji definuje AML zákon. Virtuální měnou je dle stanovené definice pouze taková elektronicky uchovávaná jednotka, která (i) je přijímána jako platba za zboží nebo služby, a to (ii) i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.

Z této definice vyplývá, že existuje řada digitálních tokenů, které virtuální měnou ve smyslu AML zákona nebudou, a to mimo jiné z následujících důvodů (k okamžiku, ke kterému se povinnost posuzuje):

1) Token není přijímán jako platba za zboží nebo služby (jeho účelem např. vůbec není platební funkce);

2) Token je přijímán jako platba za zboží/služby, ale pouze jeho emitentem.

V praxi může jít např. o tokeny vydávané v tzv. ICO (initial coin offering), které ještě nemají žádné využití, nebo tokeny, které vůbec nemají plnit platební funkci apod.

PRAKTICKÉ PŘÍKLADY

Abychom nezůstali jen u teoretické diskuze, na základě výše uvedeného můžeme uvést, že povinnou osobou dle AML zákona pravděpodobně budou:

1) Směnárny kupující/prodávající virtuální měny,

2) Zprostředkovatelé převodů virtuálních měn (včetně OTC obchodníků),

3) Schovatelé, u kterých lze uložit virtuální měny, nebo

4) Správce portfolií virtuálních měn.

Naopak povinnou osobou pravděpodobně nebudou:

1) E-shop, který akceptuje bitcoin jako formu úhrady kupní ceny za prodávané zboží.

Důvodem je, že předmětný e-shop v rámci své podnikatelské činnosti prodává předmětné zboží a nikoliv “poskytuje službu spočívající v nákupu bitcoinu”. Není tak materiálně splněna podmínka poskytování služeb jako předmětu podnikatelské činnosti.

2) Osoby, které provedou případné obchody nikoliv v postavení podnikatelů. Může se jednat např. o osobu, která jednorázově zprostředkuje převod virtuální měny za úplatu, nebo prodá/koupí virtuální měnu od jiné osoby.

Důvodem je skutečnost, že předmětná činnost je provozována zcela mimo rámec podnikání (jednorázově).

3) Osoby, které provádějí crowdfunding prostřednictvím prodeje digitálního tokenu, tzv. ICO.

U těchto osob máme za to, že povaha prodeje jimi vydávaného digitálního tokenu obvykle nesplňuje ani jednu z výše uvedených podmínek. Důvodem může být zejména následující:

(i) Prodávaný digitální token nelze považovat za virtuální měnu.

Jednotlivé ICO je nutné posuzovat ad hoc a zkoumat skutečné i zamýšlené funkce a vlastnosti prodávaného tokenu. U mnoho z prodávaných tokenů lze přitom dojít k závěru, že s tokeny nikdo nezachází jako s platebními tokeny (případně není splněna podmínka akceptace ze strany třetích osob) nebo platební účel ani není zamýšlenou funkcí tokenu (jedná se o tzv. utility, asset nebo security tokeny).

(ii) Crowdfunding prostřednictvím ICO není předmětem jejich podnikání, ale pouze prostředkem pro získání financování jejich další podnikatelské činnosti.

Je nutné si uvědomit, že ICO proces slouží jako forma crowdfundingu a jeho primárním účelem je jednorázově získat prostředky k financování podnikatelské činnosti (resp. realizaci projektu) emitenta.

ICO tokeny zásadně nejsou prodávány „jako předmět podnikatelské činnosti“, ale „za účelem možnosti realizace podnikatelské činnosti“. Prodej tokenu tak není samotnou činností, která je předmětem poskytovaných služeb, ale výhradně prostředek pro získání financování.

To samozřejmě neznamená, že požadavek na poskytnutí určitých informací o zákazníkovi není z faktického pohledu relevantní. Zejména kvůli bankám a jejich povinnostem bývá obvykle nutné některé identifikační informace požadovat. Nicméně splnění těchto faktických požadavků neznamená podřazení pod povinnosti dle AML zákona v plném rozsahu (tyto naopak můžou být likvidační a v podstatě znemožnit reálné provedení ICO).

4) Osoby, které provozují mining pooly.

Sporná se může zdát rovněž činnost spočívající v poskytování služeb tzv. sdružené těžby (z anglického pool mining). V tomto případě subjekt provozující mining pool buď (i) získává výpočetní výkon svých zákazníků, který využívá k následné těžbě, kterou provádí sám (v tomto případě je odběratel výpočetního výkonu) nebo (ii) poskytuje svým zákazníkům, kteří jsou koncovými těžaři, doprovodné služby spočívající ve využití odpovídajícího SW a souvisejících administrativních činnostech. Svým zákazníkům pak hradí buď cenu za poskytnutý výpočetní výkon nebo administruje rozdělení vytěžené kryptoměny za odpovídající poplatek.

Dle našeho názoru by ani subjekt provozující mining pool obvykle neměl být povinnou osobou dle AML zákona. Důvodem je především skutečnost, že předmětná činnost materiálně nespadá pod rozsah AML zákona, a to s ohledem na následující.

Podstata činnosti mining poolu spočívá v koordinaci výpočetního výkonu více subjektů. Ať už subjekt provozující mining pool výpočetní výkon svých zákazníků „kupuje“ nebo pouze obsluhuje, jedná se o činnost svou povahou navazující na opakované provádění výpočetních operací zákazníkem. Služba mining poolu není nijak navázaná na obsluhu kryptoměn zákazníka (nedochází k jejich přijetí, směně, uchovávání apod.), jak předpokládá AML zákon, ani není žádným z transakčních uzlů, prostřednictvím kterých by docházelo k převodu prostředků z měn s nuceným oběhem do virtuálních měn a vice versa.

Proces koordinace těžby tedy není službou obsluhující ekosystém kryptoměn ve smyslu AML zákona, ale pouze doprovodným prostředkem pro efektivnější vytváření nových jednotek kryptoměn za využití výpočetního výkonu HW zákazníka a současného spotřebování energií.

Ostatně aplikace některých povinností by ani nedávala smysl, a sice např. přezkoumávání zdrojů, kterého se obchod ve smyslu AML zákona týká (tj. zdrojů, za které si daný zákazník pořídil svůj HW a uhradil náklady na elektřinu).

ZÁVĚR

Česká úprava AML/CFT postupů je ve vztahu k podnikání v oblasti virtuálních měn minimálně „nešťastná“. Zejména v kombinaci s nemožností využít identifikace na dálku (kterou nicméně mohou využívat jiné typy subjektů, jako jsou např. banky) by podřazení pod povinné osoby pro mnohé typy činností znamenalo absolutní znemožnění jejich provozování, resp. nekonkurenceschopnost vůči zahraničním subjektům poskytujícím obsahově stejné služby. Tuto situaci si ostatně uvědomuje i Ministerstvo Financí ČR (viz podkladová studie [12]).

I s ohledem na uvedené proto máme za to, že AML zákon by ve vztahu k virtuálním měnám měl být vykládán rozumně a s respektováním ústavních zásad, a to tak, jak jsme uvedli výše v textu.

Pavel Urbaczka, advokát Blockchain Legal, advokátní kancelář s. r. o.

urbaczka@blockchainlegal.cz

Poznámky:

[1] Viz např. MAŠLEJ Jiří, PETŘÍK Jáchym. ICO a KYC v české právní úpravě, 29. 5. 2018, dostupný zde: https://www.epravo.cz/top/clanky/ico-a-kyc-v-ceske-pravni-uprave-107598.html

[2] V různých veřejných dokumentech se opakovaně šíří odkaz na „CzechCrownCoin“, ačkoliv se jedná o naprosto zanedbatelný a nyní již dávno opuštěný projekt. Důvodem je pravděpodobně „copy-paste“ z důvodové zprávy k novele AML zákona.

[3] Zvýrazněno autorem tohoto příspěvku.

[4] TVRDÝ, Jiří, VAVRUŠKOVÁ, Adriana. § 2 [Povinné osoby]. In: TVRDÝ, Jiří, VAVRUŠKOVÁ, Adriana. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 2. ISBN 978–80–7400–688–3.

[5] KATOLICKÁ, Michaela, BÉREŠ, Ján. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Komentář. Praha, 2018 Wolters Kluwer ČR, a. s.

[6] Při extenzivním výkladu by pod povinné osoby ad absurdum spadly např. i poskytovatelé poradenství v oblasti kryptoměn (včetně např. základních kurzů manipulace s kryptoměnami) nebo provozovatelé e-shopů přijímající platbu v kryptoměnách (a to dokonce i prostřednictvím platební brány).

[7] Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 49/2006–82 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 91/2006–76 a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/98.

[8] Viz např. EBA Opinion on ‚virtual currencies‘, 4. 7. 2014, dostupné zde: https://www.eba.europa.eu/documents/10180/657547/EBA-Op-2014-08+Opinion+on+Virtual+Currencies.pdf nebo Opinion of the European Banking Authority on the EU Commission’s proposal to bring Virtual Currencies into the scope of Directive (EU) 2015/849 (4AMLD), 11. 8. 2016, dostupné zde: https://www.eba.europa.eu/documents/10180/1547217/EBA+Opinion+on+the+Commission%E2%80%99s+proposal+to+bring+virtual+currency+entities+into+the+scope+of+4AMLD.

[9] „The EBA also recommends that EU legislators consider declaring market participants at the direct interface between conventional and virtual currencies, such as virtual currency exchanges, to become ‘obliged entities’ under the EU Anti Money Laundering Directive and thus subject to its anti-money laundering and counter terrorist financing requirements.“ — viz EBA Opinion on ‚virtual currencies‘ ze dne 4. 7. 2014.

[10] Připomínky k novele AML zákona, dostupné zde: https://apps.odok.cz/veklep-detail?p_p_id=material_WAR_odokkpl&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column-1&p_p_col_count=3&_material_WAR_odokkpl_pid=KORN9XSEVCDC&tab=remarks.

[11] Připomínkový list České národní banky k návrhu novely AML zákona, 24. 7. 2015, dostupný zde: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/KORN9YQDVH1J.

[12] Podkladová studie: Finanční technologie a jejich vazba na online identifikaci a AML/CFT, dostupné zde: https://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/bankovnictvi-a-platebni-sluzby/platebni-sluzby-a-vyporadani-obchodu/aktuality/2018/podkladova-studie-financni-technologie-a-31641.