Připravuje se zpřísnění AML povinností podnikatelů v oblasti virtuálních měn
S ohledem na tzv. V. AML směrnici, která by měla být transponována do českého práva nejpozději do 10. 1. 2020, se připravuje novela českého AML zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Aktuální verze návrhu novely obsahuje řadu ustanovení, které by se mohly poměrně zásadně dotknout některých subjektů podnikajících v oblasti kryptoměn (virtuálních měn ve smyslu AML zákona). Cílem tohoto příspěvku je stručně shrnout navrhované úpravy.
Definice virtuální měny se rozšiřuje
Dosavadní znění § 2 odst. 1 písm. l) AML zákona týkající se povinné osobu poskytující služby spojené s virtuální měnou uvádělo definici virtuální měny jako: „elektronicky uchovávané jednotky bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.“
Tato definice virtuální měny zřejmě cílila na etablované kryptoměny typu Bitcoin, Litecoin, Monero apod. Naopak nezahrnovala, resp. takové zahrnutí by bylo diskutabilní, řadu dalších digitálních tokenů, jejichž účelem nebyla platební funkce (především mnoho tzv. ICO tokenů).
Nově navrhovaná definice nicméně staví na pouhé způsobilosti elektronicky uchovávané jednotky sloužit alespoň jedné ze tří funkcí: platební, směnné nebo investiční. Tato definice je na první pohled mnohem širší a zahrnovala by v podstatě jakákoliv digitální aktiva mimo výslovně vyjmenované výjimky, kterými jsou zaknihované cenné papíry, investiční nástroje, peněžní prostředky nebo jednotky vyloučené z působnosti zákona o platebním styku (typu elektronické stravenky nebo vstupenky do bazénu, jak příkladem uvádí důvodová zpráva). Jednoznačně by tak zahrnovala mnoho digitálních tokenů, včetně těch, které teoreticky mohou plnit výhradně investiční, nikoliv platební, funkci (např. ICO tokeny).[1]
Zavádí se povinnost zpracovat písemný systém vnitřních zásad
Nově se navrhuje uložit osobám poskytujícím služby spojené s virtuálními měnami povinnost vypracovat tzv. systém vnitřních zásad, který popisuje zejména procesy týkající povinností dle AML zákona (obvykle dokument o 50 a více stranách). Doposud povinné osoby v této oblasti předmětný dokument vypracovávat nemusely. Zpracování tohoto dokumentu by s sebou samozřejmě neslo další administrativní náklady.
Zřizuje se registr poskytovatelů služeb spojených s virtuálními měnami
Z připravované důvodové zprávy rovněž vyplývá, že má být vytvořen registr osob poskytující služby spojené s virtuální měnou, který by měl vést Finanční analytický úřad. Zápis do tohoto registru by přitom měl být zákonnou podmínkou pro poskytování služeb spojených s virtuálními měnami! Jinými slovy, před započetím jakékoliv podnikatelské činnosti v oblasti virtuálních měn by bylo nutné se registrovat u Finančního analytického úřadu.
Návrh nemá žádnou návaznost na transpozici 5. AML směrnice
Ačkoliv je deklarovaným důvodem předmětné novely implementace 5. AML směrnice, je zřejmé, že zpracovatel dosavadního návrhu se směrnicí v rozsahu virtuálních měn vůbec neinspiroval. 5. AML směrnice, jakož i standard v ostatních státech Evropské unie, je totiž vůči subjektům podnikajícím v oblasti virtuálních měn významně mírnější, a to jak ve vztahu k vymezení okruhu povinných osob (odkazem na jejich činnosti), tak i ve vztahu k definici virtuální měny.
Dle 5. AML směrnice jsou povinnými osobami pouze:
1) Poskytovatelé směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem[2]; a
2) Poskytovatele virtuálních peněženek, kterými se rozumí subjekty poskytující služby, jejichž cílem je ochraňovat jménem klientů soukromé šifrovací klíče za účelem držení, uchovávání a převodu virtuálních měn.
Virtuálními měnami se pak dle 5. AML směrnice rozumí „digitální reprezentace hodnoty, která není vydána či garantována centrální bankou ani orgánem veřejné moci, není nutně spojena se zákonně stanovenou měnou a nemá právní status měny či peněz, je však fyzickými nebo právnickými osobami přijímána jako prostředek směny[3] a může být elektronicky převáděna, uchovávána a obchodována.“
Z uvedeného vyplývá, že česká úprava by v navrhovaném znění šla výrazně nad rámec 5. AML směrnice a rozšiřovala by okruh povinných osob v podstatě na všechny subjekty, které virtuální měny (nadto velice široce definované) jakkoliv více využijí v rámci svého podnikání.
Absentuje odůvodnění pro „přitvrzení“ vůči podnikatelům v oblasti virtuálních měn
Důvodová zpráva neobsahuje jakékoliv odůvodnění/vysvětlení, proč je nezbytné rozšíření povinných osob podnikajících v oblasti kryptoměn a jejich povinností oproti již nyní velice širokému záběru AML zákona (který jde rovněž nad rámec 5. AML směrnice). Z dostupných zdrojů přitom vyplývá a je opakovaně potvrzováno, že aktuální riziko legalizace výnosů z trestné činnosti v oblasti kryptoměn je nízké[4].
Bohužel tak není zřejmé, čeho chce regulátor/zákonodárce navrhovanou úpravou fakticky dosáhnout. Samozřejmě mimo dalšího zvýšení byrokratické zátěže podnikatelů, posílení dohledu nad vlastními občany a omezení jejich finančního soukromí.
Pavel Urbaczka, advokát Blockchain Legal, advokátní kancelář s. r. o.
urbaczka@blockchainlegal.cz
Poznámky:
[1] Z textu však nevyplývá, zda by povinnou osobou měl být i subjekt, který by předmětné tokeny vydal pouze za účelem crowdfunding pro vlastní účely. Spíše se domníváme, že nikoliv.
[2] Povinnou osobou v tomto smyslu nejsou dokonce ani subjekty umožňující směnu virtuální měny za jinou virtuální měnu.
[3] Nezahrnuje tak tokeny investiční povahy.
